redaktor, zpravodaj


Práci v rádiu vnímá především jako rozvíjení toho správného prostoru. Vidí to všude kolem: naše vnímání je založeno především na viděném – lesknou se obálky časopisů, hýří stroboskopy, blikají obrazovky. A tak ve vizuální stránce zákonitě leží naše prokletí. Výřečně to popisuje jedno přísloví saharských národů, a shodně s ním pak i další myslitelé, přibližně takto: „Zrak je první smysl, který nás zradí a ošálí.“ Berbeři tím pomýšlejí na fata morganu. A tak Radek v Rádiu Dobrý den utužuje auditivní prostor. A co se týče dalších smyslů: hmat propracuje nejlépe na klávesnici, po které prsty naběhá při sestavování zpráv půlmaratón, a obě složky: hmatovou a auditivní pak výborně snoubí při hře na darbuku – orientální buben, která je jeho meditací. (Neváhejte se mu ozvat a na společnou hru ho přizvat.) Čich a chuť do rádia zdánlivě nepatří. nepatří. Ale i tam na ně dojde. Denně se snaží tříbit dobrý čuch na šťavnaté zprávy a každý den má nepřekonatelnou chuť do práce. Znáte to též. Ta touha, ta fata morgana na začátku dne – dobrého dne.